Formáty transformace 89–09, Dům umění města Brna
17. 11. 2009–17. 1. 2010
Bereme se za hrdé výhonky svých bizarních rodinných historií a uměleckou skupinu Matky a Otcové jakožto umělecko-sociální útvar bereme za supervýhonek všeho, co do jednotlivých členů bylo rodově vloženo.
Naši skupinu tvoří čtyři umělci, absolventi umělecké školy (z toho tři dokonce ze stejného ateliéru), tudíž osoby, které z hlediska profesionalizace své tvořivosti stojí na jedné úrovni. Nicméně „podhoubí“, rodinné a dědičné pozadí, které se za každým členem rýsuje, je velmi různé. Máme v genealogiích svých předků profesionální malíře, architekty, umělce, ale také zručné lidové řezbáře, malující důchodce a kreativní inženýrky.
Výstavní projekt „Co jsme my, byli jste i vy“ je parciální sondou do celé řady otázek, týkajících se dědičnosti uměleckého talentu, vůbec významu talentu pro umění, vztahy mezi generacemi, otázkou vzoru a protestu, podmíněnosti životního osudu vnějšími podmínkami a v neposlední řadě i proměnlivosti významu termínu „umění“ vůbec.
Věříme v podmíněnost a dědičnost. Budeme analyzovat umělecká díla našich předků a pak budeme tak dlouho bádat v archivu uměleckých děl naší skupiny, až nalezneme dílo, ve kterém se daný vliv nebo inspirace znovuobjevil a zhodnotil.
V instalaci budou prezentovaná díla předků po boku odpovídajícím dílům Matek a Otců.
Otázky s obecnější platností, které kolekce děl tvořivých předků nastolují:
- Jaký má v současné postmoderní situaci význam fenomén „uměleckého talentu“ a dědičnosti předpokladů k tvorbě?
- Proč k přenosu „talentu“ docházelo většinou ob generaci, často proloženo racionální generací rodičů – doktorů, počítačových odborníků apod.? Má na tom podíl společenská a politická atmosféra reálného socialismu?
- V dílech prapředků vidíme pozoruhodný doklad posunu významu pojmu umění. Mnoho z jejich děl by v současné produkci uspělo. Jistá řemeslná naivita je v nich podepřena silným „životním konceptem“, který by v současném výkladu výtvarného umění jistě byl brán jako hodnota. V dobách svého vzniku pod vlivem moderních koncepcí by jistě o žádném vztahu ke „skutečnému“ umění nemohla být ani řeč a práce by byly čistě považovány za naivní kýč.
- Pozoruhodný je i způsob naložení s volným časem. Neprojevuje se dnes i u starší generace to, co vytýkáme nejmladší generaci – že tráví příliš mnoho času neplodně u televize či počítače?