Soutěžní návrh sochy ke 100. Výročí založení Masarykovy univerzity
2019
Proti budově univerzity stavíme kontrastní stavbu. Stavíme neuniverzitu, přírodní uzavřený prostor bez výhledu, bez vybavení, vlhky a temný, ve kterém se myšlenky cyklí a naráží na steny. Symbolicky dáváme člověku stojícímu na Žerotínově náměstí volbu. Buď se obrátí do temného prostoru jeskyně, a nebo s přihláškou v ruce vstoupí do světlého prostoru univerzitní budovy. Oslavujeme vzdělanost sochařským zachycením nevzdělanosti. Investujeme tuny kamene, abychom obrátili pozornost ke vzdělání, které nic neváží. Symbolickou jeskyni, která znamena neartikulovanou intuici, opouští osobnost TGM, kterého tma nepohltila. Zobrazujeme jej po dlouhém a vyčerpávajícím boji s nevědomím, nevzdělaností a ignorancí. Symbolizuje pro nás závazek, abychom výdobytek na jeskyni, kterým je i brněnská univerzita, nepromarnili.
Motiv jeskyně je jedním z architektonicko-sochařských archetypů, ať již jako významná přírodnina, nebo jako uměle vytvořená stavba. Jeskyně jsou oslavovány jako místa původu světa, jako místa askeze a rozjímání, jako místa sestupu do podvědomí, do jiných světů.Mají velkou tradici v romantické architektuře a rovněž velkou tradici v historii českého sochařství (Matyáš Braun, Václav Levý). V rámci Brna náš návrh komunikuje např. s fontánou Parnas Fischera z Erlachu, ku kterému by mohl vytvořit pandán. Kamenná mohyla Parnasu symbolizuje směr vzhůru, vystup na nebesa, kdežto naše jeskyně naopak znamená ustrnulost, tíhu a sestup do hlubin. Návrh jeskyně odpovídá naší představě o řešení konkrétního místa, které je přetížené vizuálními jevy a komunikačními trasami. Návrh jeskyně odpovídá naší představě o řešení konkrétního místa, které je přetížené vizuálními jevy a komunikačními trasami. Jeskyně jako v podstatě monolitický útvar nabízí kompaktní vizuální a hmotové těžiště, místo, na kterém je možno i v rušném provozu meditovat. Hmota jeskyně bude zajímavě fungovat i jako orientační bod v průhledech z jednotlivých ulic.
