Soutěž na vodní prvky na Dominikánské náměstí a pod kostel Svatého archanděla Michaela v Brně
2020
Je málo známá skutečnost, že v Africe ročně shoří 18% savan. Je to součást obnovy ekosystému a toto se neděje jen na černém kontinentu. Ve světle letošních požárů, především toho australského, se dozvídáme, že oheň a sucho je součástí přírody, stejně jako šťavnatá zeleň a jezera plná ryb. Otázkou zůstává, do jaké míry jsou sucha a neúroda přírodními cykly a kolik nenávratného způsobilo lidstvo. Nevíme to. Přesto je třeba tyto otázky pokládat, a to nejen verbálně, je třeba zkoumat, zda se někdy vše vrátí do kolejí, na které jsme zvyklí a jak dlouho to bude trvat.
Takovouto nonverbální otázkou je návrh vodních prvků na Dominikánské náměstí a pod kostel Svatého archanděla Michaela v Brně. Jak moc se nás dotknou katastrofy, které se zatím dějí někde jinde? A jaké by to bylo, mít zde poušť?
Hmatatelná absence vody dělá z této tak samozřejmé kapaliny něco mimořádného a nutí nás věnovat jí větší pozornost. Dnes si ještě můžeme dopřát ten luxus a přemýšlet o nedostatku vody pouze teoreticky. Můžeme si hrát s myšlenkou sucha v napuštěné vaně nebo ve sprše. Vše je čisté a průzračné. Můžeme se akademicky zabývat možností sucha a s ním se pojícími situacemi, jako je žízeň, zpocené prádlo a zavřené kavárny. Zatím nás to nečeká, ale nevíme.
Objekt na náměstí tudíž zcela záměrně postrádá vodu. Jde o pískovcové bloky, pokrývající celé prostranství mezi platany a přitesané do tvarů PÍSEČNÝCH DUN. Evokace pouštního prostoru s přihlédnutím k trvanlivosti objektu. Stávající platany vytvářejí dojem oázy v poušti, ovšem bez možnosti osvěžení. Jejich jména připomínají možnost – pro nás akademickou, že stín, který vrhají, v dunách nebude navždy: Žízeň, Sucho, Neúroda a Smrt.
Kompozici dominuje centrální objekt – KROUŽÍCÍ SUP jako symbol sucha, pták, který jako jeden z mála dokáže přežít v nehostinných podmínkách a zhasínající život je mu naopak skvělou potravou. Je upoután, chycen k tyči a naučen věčně kroužit.
Objekt číslo 2 pod kostelem Svatého Michaela je CISTERNA na vodu. Taková, jakou můžeme vídat při haváriích vody, v uprchlických táborech či v místech, kde z nějakého důvodu voda došla. Většinou se jedná o havarijní stav, přechodné období. V některých případech se tato přechodná doba prodlužuje na dobu chronickou, a pak se cisterna stává trvalým objektem a také možností navázat přátelství s ostatními rezidenty. V případě tohoto díla jde o pocitový trenažér, vědomí, že se město postaralo o trochu vody a poskytlo jediný zdroj. Další úroveň je samozřejmě chození s vědrem, ale to už je záležitost doprovodných performance.
V cisterně je zabudována funkce mlžení pro letní měsíce a umocnění pocitu, že jde opravdu o jediný zdroj vody v parném létě. Cisterna je statická a chová se jako socha.